Vaše přítelkyně Diana byla po epileptickém záchvatu neprávem zavřena do ústavu pro choromyslné. Jediná povolená forma komunikace s ní je prostřednictvím dopisů. Právě z nich je patrné, že se její stav čím dál zhoršuje.

Když vám v posledním dopise napsala, že 6. února ve 14:00 se jí chystají provést lobotomii, neváháte ani chvíli a vypravujete se ji z tohoto pekelného vězení co nejrychleji osvobodit. Je vám totiž jasné, že po tom příšerném zákroku, kdy pacientovi rozřežou mozek jehlou vpravenou do očního důlku, už nikdy nebude Diana jako dřív.

Plán je jasný, po předstíraném nervovém zhroucení se nechat zavřít do přísně střeženého ústavu jako nový pacient.

Ústav pro mentálně postižené je prastarý komplex, který slouží jako psychiatrická léčebna již odnepaměti. Budova je z velké části opuštěná. Člověk tu má pocit, že ho na každém rohu sledují oči dávno zesnulých duší.

Každou chvíli je tu slyšet nelidský křik, kvílení a tlumené údery pomatených pacientů. Tady by začal bláznit i duševně zdravý jedinec…