Pobledlá Natálie si pomalu hledá cestu hustou neprostupnou džunglí. Po posledním klopýtnutí už nenachází sílu vstát a s dotíravým pocitem blížící se ztráty vědomí se jí neustále vrací ta samá myšlenka: „to jsem se dostala ale do pořádné šlamastyky... Kéž by se mi ta prokletá soška opice nikdy nedostala do rukou.“

S trhnutím se probouzíš. Podle všeho se ti podařilo usnout uprostřed výkladu pana Collinse. Ale že to byl opravdu podivný a živý sen! Natálie. Je to už rok, co tvoje dlouholetá kamarádka a spolužačka za neobjasněných okolností zmizela. A teď se ti zčistajasna zjeví ve snu! Bloumavým pohledem se rozhlížíš a uvědomíš si, že i ostatní kamarádi prožívají to samé, co ty. Konečně si uvědomíš třídu okolo a ní i pana Collinse, jak tě s kamarády se založenými rukami zamračeně pozoruje.

Sakryš, z toho kouká průšvih.
Na konci vyučování se zbytek třídy zvedne k odchodu, jen ty se svými přáteli a Casperem (králem poškoláků) zůstáváte v lavicích. Neváháš a s ostatními se hned podělíš o svůj sen. K velkému překvapení zjišťuješ, že se vám všem zdálo to samé! Co to mohlo být? Snad nějaká vize?

Po chvíli se jeden z vás rozvzpomene: „Než Natálka zmizela, pověděla mi o sošce opice, kterou koupila v Zimbabwe. Třeba je to ta samá, o které vyprávěla ve snu. Vsadím se, že pokud tu sošku najdeme, pomůže nám zjistit, co se s ní doopravdy stalo!“

„Jo,“ odpoví další z kamarádů, „je tu ale jeden drobný problém.“ „Ta soška bude ještě pořád v jejím starém pokoji. A ten chlapík, co ten dům koupil, se to tam chystá přesně za hodinu zbořit. To znamená, že máme jen hodinu na to dostat se ze školy, proplížit se do pokoje Natálky, najít tu opičí sošku a přijít té záhadě na kloub. Takže...“ Pan Collins vás rázně přeruší a rozsadí po třídě.

Hodina po škole začíná. Po chvíli ze zadních lavic zaslechnete zakašlání. Casper. Podstrčí ti stránku ze sešitu, která vypadá jako úloha z matematiky. Dole je vidět dopsaný vzkaz: „Mám to u vás. Casper, král poškoláků“.